[S] Žabí zápasy

[Tabitha Hughes]

Uplynula už notná řádka dní od chvíle, kdy Tabitha naposledy zavítala k jezeru. Dny jejího posledního ročníku v Bradavicích se pomalu, ale neúprosně sčítaly k svému konci, a s nimi i jistota, že tuhle krajinu — s vodou třpytící se jako roztavené stříbro a s hradem, jenž se nad ní tyčil jako věčný strážce — možná už nikdy nespatří. Ta myšlenka v ní usedla jako kámen, těžká a lítostivá, provázená všemi odstíny smutku, jaké si jen lze představit.
Rozprostřela tedy na břehu piknikovou deku, aby neseděla přímo v trávě — matka by ji totiž nejspíš obratem poslala k příbuzným do Irska, kdyby přišla domů s dalšími zelenými šmouhami na šatech, které se odjakživa vzpíraly jakémukoli vyprání. Bylo to zvláštní, pomyslela si Tabitha, jak i ve světě plném kouzel dokáže obyčejná tráva zůstat neporazitelná.
Slunce stálo vysoko na nebi, zalévalo hladinu jezera zlatavým leskem a hrálo si se stíny mezi stro…přihlaš se, abys viděl/a zbytek příspěvku