Wingardium RPG

Hůlka: Je vyrobena z dřeva třešně, její jádro tvoří žíně z ohonu jednorožce. Měří 12 palců a je poměrně křehká, ale vcelku ohebná.
Vzhled: Hye-jin je děvče menšího vzrůstu, nepříliš vysoké, to jí však nijak nepřekáží, jelikož do vrchních polic se za ni vždy někdo dostane. Má dlouhé havraní vlasy sahající jí zhruba do půlky zad, hedvábně jemné a obstarané jako ten nejcennější šperk. Spadá do korejských obvyklých standardů krásy – velké hnědé oči, malý nosík, plné rty a kůže jako alabastr. Kdoví zda z neustavičného učení se kaligrafie a malování, či kvůli genetice, má však vždy poměrně podrážděné, rychle schnoucí oči, často ji proto přistihnete extenzivně mrkat, když si myslí, že se zrovna nikdo nedívá – jinak jsou často trochu růžové a působí trochu jako by celou noc nespala, či snad požila trochu moc bylinkového čaje.

Povaha: Je příliš laskavá na to, aby ji někdo vyloženě neměl rád. Milým lidem je sympatická, pro ty špatné je neviditelná. Ona sama je rozpolcená. Bojuje sama se sebou mezi tím, co je správné a co jednoduché. Snaží se vypadat silná, ale přitom je síla to poslední, co jí zbývá. Je jako všichni ostatní, ničím se neliší od hlupáků, které potkáte kdekoli na ulici, a ač tak možná někdy může působit, není jiná. Není. Bojí se všeho, a přitom vyhledává situace, které ji nutí překonávat sebe samou. Cosi na nebezpečí ji přitahuje, fakt, že jí může ublížit – nejspíš i proto že má pocit, jako by si ani nic jiného nezasloužila. V duši je ještě malé dítě, vyděšené a osamělé. Rozporuplné. Neshodné. Jako řádek, který nikdy nikdo nedokončil. Neúplné. Má stále pocit, že jí něco chybí. Svět je pro ni složitý, a ještě úplně nepřišla na smysl existence. Pořád se jí to motá hlavou, myšlenka se zatím neusídlila, pořád pobíhá a je nestálá, objevuje se a mizí, a tak dokola a dokola. Stejně jako ona samotná, občas se objeví a potom znovu zajde do stínu, přesto jako by byla tak nějak všude. Nemá kolem sebe příliš blízkých lidí, ne, že by se s nikým nechtěla bavit, je jen nestálá. Bojí se navyknout si, bojí se odmítnutí, ublížení, odstrčení. Je zlomená stejně jako všichni ostatní lidé, akorát to špatně nese, není dost silná na to, aby se s vlastními pocity dokázala řádně vypořádat. Její naivita a představa dokonalého světa s nadýchanými polštáři a sladkostmi ji však drží v naději, že jednou přeci jen bude pro někoho dost dobrá. Jako by zapomínala, že stačí, aby se sama přijala. Naděje. To přesně ji drží... Naděje.


Minulost: Sung-ho Hwang pocházel z rodiny významných obchodníků, kteří po generace udržovali úzké vztahy s korejskou dynastií – i poté, co se celý rod přestěhoval do Anglie. Sung-ho byl už druhou generací narozenou na anglické půdě, to ho však nijak nepřipravilo o hrdost na korejské kořeny. Stejně jako jeho starší bratr a před nimi i jejich otec, udržoval se zemí svých předků pevné vazby a podílel se na vyjednávání obchodních i politických záležitostí – nejen mezi Koreou a Anglií, ale i v širším mezinárodním měřítku.
Rod Hwang byl odjakživa proslulý znalostí jazyků a kultury, korejské i světové. Každý z jeho členů se specializoval na něco jiného, ale všichni byli vychováváni k tomu, aby svou síť vědomostí rozhazovali i do zahraničních vod. Stejně pevně jako k jazykům a obchodu byl rod vázán i ke své magické krvi – Hwangové byli čistokrevní kouzelníci do posledního člena, a i v cizí zemi si tuto čistotu po generace pečlivě hlídali.
Mezi Sung-hem a jeho starším bratrem odjakživa panovala jistá rivalita – jako mladší se musel zodpovídat hlavě rodu, kterou se po smrti jejich otce stal právě Min-džun. Tato dávná bratrská rozepře se časem přenesla i na další generaci, na jejich děti, byť už ne s tak hořkým podtónem.
Hye-jin se narodila jako druhé dítě svých rodičů a první dcera. Vychovávali ji podle tradičních norem – především těch korejských, ale ve výchově nechyběl ani anglický kořen, jakkoliv ten byl vždy tím vedlejším. Po ní přišli na svět ještě dva další sourozenci, k nimž si však nikdy nevytvořila tak blízký vztah jako ke svému staršímu bratrovi. Nejvíc ze všech jí ale byla a je blízká její sestřenice So-jun – jako děti spolu strávily nejvíce času. Coby dvě nejstarší dívky v rodině se společně učily hrát na nástroje, tančit, psát i číst, ačkoli So-jun byla vždy o krok napřed.
V jednu chvíli se to ale zlomilo. Hye-jin začala projevovat nadání, které se nedalo přehlédnout, a jako každé dítě rodu si tak našla svou disciplínu – umění. V jazycích naproti tomu nikdy příliš nevynikala, na rozdíl od svého staršího bratra.
V jedenácti letech nastoupila do Bradavic. Mezi anglickými spolužáky se však nikdy necítila zcela doma – byli jí cizí, jejich způsoby jí přišly neohrabané a těžko pochopitelné. Raději proto vyhledávala společnost vlastní krve: svých sourozenců a bratranců se sestřenicemi, se kterými ji poutalo nejen příbuzenství, ale i společný svět, jemuž Angličané nikdy zcela nerozuměli.


Jméno na Discordu: ash
Úpravy profilu: x