[S] V dešti

[Séamus Ruairí Ó Dorchadhaigh]

Kapky deště narážely do střech Bradavic s takovou razancí, až se mohlo zdát, že dnešního dne nikomu nebude dopřán tolik potřebný klid k učení. A tam, kde se Astronomická věž ztrácela ve tmě, byť že hodiny ještě ani neodbily pátou odpolední, stál profesor Ó Dorchadhaigh u otevřeného okna a hleděl směrem k Zapovězenému lesu, jenž se v poryvech větru hýbal jako jedna tmavá masa.
„In nomine Patris,“ pronesl šlechtic a pravicí se dotkl kamenné římsy okna. V levé ruce držel svinutý pergamen, chráněný proti vodě velmi jednoduchou runou. Na jeho okrajích byly i další runy a při dobrém světle bylo možno rozeznat části slov v latině.
„Et Filii,“ pokračoval tiše. Nepokoušel se překřičet déšť. Jeho slova byla určena Bohu, ne chodbám Bradavic. V jeho mysli právě doznívala vzpomínka na otce, který mu kdysi dávno řekl, že hranice nejsou zákazem, nýbrž milosrdenstvím. Prohlásil, že jednoho dne bude potř…přihlaš se, abys viděl/a zbytek příspěvku