[O] Krucánky a kaňoury

[Séamus Ruairí Ó Dorchadhaigh]

Séamus vstoupil dovnitř s výrazem muže, který se sice ocitl na místě nepochybně užitečném, nikoli však příjemném. V knihkupectví bylo příliš mnoho lidí. Studenti se tlačili u polic, rodiče porovnávali seznamy pomůcek, prodavači mizeli a znovu se objevovali…
Šlechtic se nezastavoval u vystavených svazků a už vůbec neprojevoval nadšení nad každou knihou, která na hřbetu slibovala prastaré poznání, zaručenou moudrost nebo rychlé zvládnutí složitých kouzel. Podobným slibům totiž nevěřil. Knihy, stejně jako lidé, dovedly poměrně přesvědčivě lhát.
Zato Cian vedle něj vypadal, jako by právě vstoupil do svatyně. Oči mu přeskakovaly z police na polici, od učebnic k atlasům, od atlasů k příručkám, od příruček k zamčené skříňce, v níž leželo několik svazků připoutaných řetízky. Právě to v chlapci probouzelo pocit, že se tam nachází něco nesmírně zajímavého.
„Ne,“ pravil Séamus dříve, než se stačil …přihlaš se, abys viděl/a zbytek příspěvku