Léto 1873
Thaddeus & Sophia
To nemohl počkat, až škola úplně skončí a já dorazím domů?Tahle myšlenka se Teddymu vracela s takovou pravidelností, až začínala připomínat nepříjemně přesný metronom. Tik. Otec. Tak. Úkol. Tik. Obálka. Tak. Ministerstvo. Stál u fontánky v přízemí Atria Ministerstva kouzel, ruce složené za zády, bradu zvednutou v tom dokonalém úhlu, který u mladých mužů z dobrých čistokrevných rodin obvykle naznačoval klid, sebejistotu a pevnou kontrolu nad situací. Ve skutečnosti naznačoval hlavně to, že Teddy Crouch měl chuť rozdupat nejbližší dekorativní dlaždici a jen velmi důsledná výchova mu v tom bránila.
Na sobě měl tmavý cestovní hábit z těžší látky, střižený dostatečně úsporně, aby nepůsobil výstředně, a dostatečně draze, aby nikdo nepochyboval, z jakého domu pochází. Vysoký límec mu rámoval krk až nepříjemně přísně, manžety měl sepnuté drobnými stříbrnými sponami
