Červen, pár dnů před odjezdem z Bradavic
Johny seděl až dole na kameni, který jako by opticky odděloval školní pozemky od svahu k jezeru. Jedno koleno měl přitažené k hrudi, druhou nohu nataženou před sebou. Hábit mu neseděl. Byl o něco volnější, než měl být a na rukávu se mu třepila uvolněná nit. Už několikrát se ji pokusil ukousnout, ale pokaždé ji jen víc vytahal.
V puse měl stéblo trávy, jehož konec byl očazený, protože se ho před chvílí pokusil zapálit. V rodné vesnici totiž vídával dospělé muže s cigaretou a usoudil, že přesně takto má vypadat člověk, kterému je všechno jedno. Jenže spálená tráva ho v krku štípala a pokaždé, když z ní potáhl, musel sevřít rty, aby se nerozkašlal.
Nakonec to už nevydržel. Johny se musel předklonit a chvíli jen sípal do trávy pod kamenem. Do očí mu dokonce vhrkly slzy.
V tu chvíli se v záhybu jeho košile cosi pohnulo. Parchant Čistokrevný vystrči…přihlaš se, abys viděl/a zbytek příspěvku