Wingardium RPG

Tabitha zamyšleně pokývala hlavou, ale její mysl už se dávno vzdálila od žabích hrátek na hladině jezera. Myšlenky jí nenávratně sklouzly k vlastnímu odchodu ze školy, k té nevyhnutelné chvíli, kdy se brána Bradavic naposledy zavře za jejími zády a ona vykročí do světa, který od ní bude očekávat něc...

Tabitha sice v hloubi duše prahla po chvilce samoty, po tichu, v němž by mohla nerušeně naslouchat vlastním myšlenkám, avšak zvědavost, jež z drobné dívenky vyzařovala takřka hmatatelně, jí nedovolila poslat ji pryč. Bylo v tom cosi povědomého - v těch široce rozevřených očích, v tom nedočkavém poši...

Poslední rok se nesl v poněkud pochmurnějším duchu - ostatně jak by také ne, když byl právě poslední. Každý úsměv, každá procházka chodbami hradu, každá hodina strávená v učebnách nyní nesla nádech loučení, který Tabitha nedokázala setřást, ať se snažila sebevíc. Bradavice jí za ta léta přirostly k ...

Uplynula už notná řádka dní od chvíle, kdy Tabitha naposledy zavítala k jezeru. Dny jejího posledního ročníku v Bradavicích se pomalu, ale neúprosně sčítaly k svému konci, a s nimi i jistota, že tuhle krajinu — s vodou třpytící se jako roztavené stříbro a s hradem, jenž se nad ní tyčil jako věčný st...

Jakmile Lowry Tabithu spatřila, přizvala ji, aby se k dvojici připojila. Což samozřejmě bylo vykřiknuto na celý sál a Tabitha pod náporem očí docupitala až k nebelvírskému duu. Ještě chvíli držela svůj pohled na zemi, než se s odhodláním zhluboka nadechla a čelila svému největšímu strachu, tedy oční...

Tabitha plesy milovala, tedy, milovala jejich atmosféru, ten nápad, ideu, kterou měla načtenou ze všemožných románů. Realita ovšem byla taková, že se každý rok zdržovala kratší a kratší dobu. Vzhledem k jejím sociálním (ne)schopnostem a počtu přátel, které by mohla spočítat na prstech jedné ruky, si...

Tabitha neváhala ani vteřinu. Její mozek už chvíli pracoval na zpracování situace, v níž se čtveřice ocitla. Před očima jí probíhaly stovky stránek a obálek knih, které za život přečetla. Byla si docela jistá, že se snad objevila v jedné z nich. Bohužel však ne v jedné z jejích oblíbených romantický...

Nedalo se o Tabithě vyloženě říct, že by byla klidná, ačkoli tak mnohdy vypadala. Ve skutečnosti byla velice rozlítaná a zmatená ve většině případů, pokud ji tedy zrovna potkáte někde v Bradavickém hradu. Když tu ale seděla a probodávala pohledem ostrým jako dýky neznámou dívku, objevil se ten ledov...

Tabitha přejížděla pohledem po všech přítomných, avšak se zastavila na dívce, když mluvila. Nestávalo se často, aby Tabithu někdo rozhněval, ale její přístup a způsob, jakým mluvila, ještě k tomu k Laurimu, jí dozajista nechával krev vřít v žilách. Její výraz naprosto ztuhl, úsměv se vytratil a chví...

Ovšem že Milesovo oslovení bylo zaregistrováno i Lawrencem. Tabithiny tváře rychle zase zrudly při vzpomínce na své nezdařené fotbalové výkopy a překvapivé vítězství - samozřejmě hned poté, co jí uklouzla noha a skončila zadkem na trávníku. Věnovala krátký pohled Milesovi a odolávala nutkání schovat...